Úspora nákladů při "částečné nezaměstnanosti" od letoška se sníženou administrativou

Částečnou nezaměstnaností se podle § 209 zákoníku práce rozumí jiná překážka v práci na straně zaměstnavatele. Při ní zaměstnavatel z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo poptávky po jeho službách nemůže zaměstnanci přidělovat práci v rozsahu týdenní pracovní doby, a z tohoto důvodu ho dá na část pracovní doby na překážku v práci, jejímž smyslem je zamezení propouštění zaměstnanců.

O částečné nezaměstnanosti se často hovoří jako o "zkráceném pracovním týdnu", kdy zaměstnanci například čtyři dny v týdnu pracují a na zbývající pátý "pracovní" den pak zaměstnavatel vyhlásí částečnou nezaměstnanost a zaměstnance dá na překážky v práci. Během doby, kdy zaměstnanci pracují, jim náleží mzda. Za pátý den mají zaměstnanci nárok na náhradu mzdy, a to minimálně ve výši 60% průměrného výdělku zaměstnance.

Na rozdíl od první varianty došlo s účinností od 1. ledna 2012 k zásadní změně v úpravě postupu vyhlašování částečné nezaměstnanosti u zaměstnavatele, u kterého nepůsobí odborová organizace. Podle pravidel platných do 31. 12. 2011 rozhodoval o částečné nezaměstnanosti zaměstnavatele, u kterého nepůsobí odborová organizace, na jeho návrh úřad práce. Schvalovací proces před úřadem práce byl pro zaměstnavatele i samotné úředníky velmi náročný.

Ve prospěch logiky věci byl tento postup novelou zákoníku práce s účinností od 1. ledna 2012 nahrazen. Nově může zaměstnavatel, u kterého nepůsobí odborová organizace, samostatně rozhodnout, že u něj nastala částečná nezaměstnanost, a určit výši náhrady mzdy při částečné nezaměstnanosti. Učiní tak formou vnitřního předpisu (minimálně však ve výši 60% průměrného výdělku).

Poraďte se s námi o této problematice.

---