Reforma daně z příjmů podle představ Ministerstva financí

 

Výchozím principem zákona má být zákaz „zneužití práva“. Umožní to finančnímu úřadu doměřit daň, přestože litera zákona byla formálně dodržena. Stačí když usoudí, že se určitá ekonomická transakce uskutečnila pouze za účelem dosažení neoprávněné daňové výhody. Problémem ovšem je, že při prosazování veřejnoprávního zákona by mělo jít spíše o výjimečný přístup, než o základní nástroj. Nadále má jít o jediný zákon, upravující zdanění právnických i fyzických osob. Neodpadne tak bloudění fyzických osob např. v rozsáhlé úpravě zdaňování podnikových transformací. Neodpadnou ani výkladové problémy spojené s pojmy příjmy versus výnosy a výdaje versus náklady.

 

U fyzických osob se počítá s omezením stávajících pěti druhů příjmů na tři. Příjmy ze závislé činnosti, příjmy z ekonomických činností a ostatní příjmy. Mezi příjmy z ekonomických činností mají patřit i příjmy z pronájmu, což souvisí se snahou zahrnout je i do vyměřovacího základu na sociální a zdravotní pojištění. Odmítnut byl návrh zařadit do stejné kategorie i příjmy ze závislé činnosti a umožnit zaměstnancům v daňovém přiznání uplatnění výdajů souvisejících s dosažením příjmů. Šlo by přitom o opatření, které by odstranilo letité problémy se švarcsystémem a výrazně by zvýšilo právní jistotu poplatníků.

 

Některé návrhy mohou přesto zdanění zjednodušit. Záměr např. počítá se zrušením tzv. superhrubé mzdy. Namísto toho se zvažuje, že pojistné nebude platit za zaměstnance zaměstnavatel a úměrně tomu se zvýší odvody zaměstnanců. Šlo by samozřejmě o transparentní režim, otázkou ovšem je, kdo by zaměstnavatele „přiměl“, aby se jejich úspora na odvodu přesunula do zvýšení mezd, a tudíž nakolik je přechod na nový způsob politicky průchodný. Oproti dnešnímu zákonu, který obsahuje poměrně obsáhlý demonstrativní výčet uznatelných (§ 24 odst. 2) a neuznatelných (§ 25) nákladů, by měl být výčet neuznatelných nákladů rozsáhlejší a zejména úplný. Díky tomu bude možné, aby byl výčet uznatelných nákladů velmi krátký nebo dokonce vůbec žádný. V souvislosti s tím se rovněž uvažuje o skupinovém odepisování investičního majetku.

 

Reforma počítá s úplným zrušením daně darovací. Dary by ale podléhaly dani z příjmů se zachováním výjimky pro osoby zařazené do I. a II. skupiny příbuzenských vztahů. Žádná revoluce se naopak nekoná v oblasti neziskových subjektů, rezerv, pravidel nízké kapitalizace a řady dalších oblastí, které se na složitosti současného zákona významně podílejí. Je zde zřejmě skryta obava administrativy ze zneužívání příliš zjednodušených pravidel.