Požádat či nepožádat o vrácení pojistného?

publikováno dne 04.02.2010

Na konci loňského roku se objevil velice závažný problém v pojistném na sociální zabezpečení hrazeném zaměstnavateli v první polovině roku 2007, a to poté, co Krajský soud v Liberci dal zapravdu žalobci – známé softwarové firmě ve sporu o jeho zaplacení. Ze zákona, který odvody upravuje, vypadla totiž v měsících leden až červen 2007 definice vyměřovacího základu zaměstnavatelského pojistného a nařízení vlády, které mělo chybu napravit a které vyšlo v únoru 2007, shledal soud jako nedostatečné, neboť odvod nelze stanovit podzákonnou normou. Zákonná změna vstoupila v platnost až od července 2007.

Podnikatelé, poradci, ČSSZ i vláda jsou nyní postaveni před otázku, jak se zachovat, přitom variant dalšího vývoje je celá řada. Převážná většina účastníků dobře ví, že pokud by se z pojistného systému mělo vrátit 100 až 120 miliard a stát by musel přijmout určitá opatření, například na určitou dobu zvýšit sazbu pojistného.

Fatální selhání zákonodárců i moci výkonné postavilo mnohé podnikatele a jejich poradce, nás nevyjímaje, před etickou otázku: požádat či nepožádat, solidarizovat se s důchodovým systémem či hájit oprávněné ekonomické zájmy podniku? Zastáváme názor, že je třeba hledat především ekonomicky spravedlivé a tržně konformní východisko. V situaci, kdy část podnikatelů o vrácení požádá a bude úspěšná, bude druhá část znevýhodněna. V situaci, kdy nesporní viníci vzniklého stavu hrozí, že zvýší daně nebo pojistné, aniž by současně řekli, že dříve neoprávněně vybrané pojistné bude vráceno všem, dojde opět k znevýhodnění těch, kteří o vrácení nepožádali. Přitom jednatelé i členové ostatních statutárních orgánů mají ze zákona povinnost, chovat se s péčí řádného hospodáře. Zde je třeba podle nás hledat odpověď.

Jsme si dobře vědomi všech komplikací, obrovských nepříjemností pro pojistný systém i vládu, lepší doporučení však v této chvíli dát nemůžeme, i když je na místě přiznat, že je naším přáním, aby se našlo řešení, které bude jednoduché, zabrání krachu systému a nebude vyžadovat krkolomné úpravy budoucí legislativy.