Platíme za software do zahraničí

publikováno dne 03.11.2008

Pravidelně se na nás obracejí o pomoc firmy, kterým finanční úřad při kontrole vytýká, že neodvedly srážkovou daň z úhrad placených za software do zahraničí. Při povrchním přečtení příslušné části § 22 zákona o daních z příjmů, kde se uvádí, že dani podléhají do zahraničí zaplacené náhrady za poskytnutí práva na užití nebo za užití počítačových programů, by se zdálo, že finanční úřady postupují správně, jestliže v návaznosti na § 36, případně mezinárodní smlouvu vyžadují 15%, případně 10% nebo 5% srážku daně.

Tato právní úprava je ale velmi kusá a věc se má ve skutečnosti poněkud jinak. Z výkladů MF a z mezinárodních zvyklostí vyplývá, že se srážková daň uplatní jen u malého okruhu úhrad za software. Jedná se o dva případy. Jednak může jít o program vytvořený na zakázku pro jednoho uživatele, přičemž autor na něj nepřevedl veškerá práva a pobírá poplatky za užívání. Dále pak o program, který je uživatelem následně tržně zhodnocován. Například je zakomponován do jiného software nebo je využit jako řídící systém ve vyráběných strojích.

Naopak srážkové dani typicky nepodléhají programy, které se nabízejí na trhu více uživatelům. Může jít stejně tak o tzv. „krabicový software“ (např. Office), jakož i o jakkoli rozsáhlý informační systém, vyžadující individuální nastavení a dopracování pro příslušného zákazníka (např. SAP). Jedná se o univerzální programy, které může používat každý, komu jejich funkce vyhovují. Je přitom nepodstatné, zdali je užívání programu hrazeno jednorázově nebo v podobě trvalých poplatků.

Situace je značně nepřehledná a rozhodnutí o daňovém režimu programového vybavení nakupovaného v zahraničí se vyplatí konzultovat s odborníky.