Od 1. ledna 2010 byly všechny členské státy EU povinny zakotvit do svých právních předpisů nový společný postup při určení místa plnění u služeb. V návaznosti na to byl k 1. 1. 2010 novelizován i český zákon o DPH.
Na rozdíl od dosavadní úpravy platí obecné pravidlo, že při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místem plnění sídlo či místo podnikání, případně provozovna této osoby. Takové služby jsou označovány zkratkou B2B (Business-t(w)o-Business) a zdaňují se ve státě příjemce služby nebo jeho provozovny.
Naopak při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je obecně místem plnění místo, kde má poskytovatel služby sídlo, místo podnikání nebo provozovnu. Zde se používá zkratka B2C (Business-t(w)o-Consumer) a ke zdanění dochází až na několik výjimek ve státě poskytovatele služby.
Stejně jako dosud vymezuje zákon zvláštní pravidla pro vybrané okruhy služeb, na něž se obecné pravidlo nevztahuje. V konečném důsledku se tak místo plnění nemění pro služby vztahující se k nemovitosti (místem plnění je umístění nemovitosti), služby umělecké, kulturní, sportovní, služby spojené s výstavami a pro přepravu osob (místem plnění je místo uskutečnění služby). Některé výjimky určující místo plnění podle místa poskytnutí služby, jako například restaurační služby a krátkodobý nájem dopravního prostředku, byly do zákona nově doplněny.