Ještě méně času na daňovou kontrolu?

Do diskuse o počítání lhůt k zahájení daňové kontroly zasáhl v prosinci 2008 zajímavým nálezem Ústavní soud. V rozsudku I. ÚS 1611/07 se vymezil proti judikatuře správních soudů při výkladu toho, od kdy se počítá tříletá lhůta, v níž mohou finanční orgány vyměřit daň (neboli i zahájit daňovou kontrolu) v souladu s § 47 zákona o správě daní a poplatků. Podle tohoto ustanovení se tříletá lhůta počítá od konce období, ve kterém vznikla povinnost podat daňové přiznání.

Stávající judikatura za okamžik vzniku této povinnosti považuje termín pro podání daňového přiznání, čímž se z tříleté lhůty stává v podstatě lhůta čtyřletá. Ústavní soud dal naopak zapravdu názoru, že povinnost podat daňové přiznání vzniká posledním dnem zdaňovacího období. Zjednodušeně řečeno, soud konstatoval, že pokud zákon hovoří o tříleté lhůtě, bylo by protiústavní, aby státní úřady složitým výkladem docházely k závěru, že jde ve skutečnosti o lhůtu čtyřletou.

Tento závěr může mít dalekosáhlé důsledky, protože vlastně o jeden rok zkracuje fi-nančním úřadům čas k zahájení daňové kontroly. Například v roce 2009 by již nebylo možné kontrolovat rok 2005, ale pouze rok 2006 a následující. Dalším důležitým důsledkem nálezu je, že finanční úřady mají posuzovat jednotlivé případy nejenom podle doslovného znění daňových zákonů, nýbrž i v kontextu ústavních práv poplatníků a ústavních povinností státních orgánů.

Namístě je však opatrnost. Nález Ústavního soudu se totiž vztahoval k jednomu konkrétnímu případu a je velmi pravděpodobné, že daňová správa bude v dalších případech usilovat o jeho změnu. Ostatně již nyní jsou z jejího hlediska lhůty pro vyměření daně poměrně přísné.