Daňová regulace nízké kapitalizace - historie ztraceného času

Šít zákony horkou jehlou znamená pohrdat časem i penězi občanů a mrhat prostředky státu. Příkladem je ustanovení, kterým zákon o daních z příjmů reguluje daňovou uznatelnost úroků z úvěrů a půjček ve vztahu k vlastnímu kapitálu dlužníka. Když se mezi daňovými odborníky řekne „dvojité vé“, všichni vědí, že se jedná o § 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů a všem se také ihned zvýší hladina adrenalinu v krvi. Toto ustanovení se totiž téměř každý rok střídavě zpřísňuje a uvolňuje a přechodná ustanovení, tj. jak naložit s úroky z úvěrů a půjček ve světle nové změny, někdy k dispozici jsou  a jindy se na ně zapomene.

Poslední kapitolou příběhu tohoto ustanovení bylo jeho zásadní přepracování k 1. 1. 2008. Komplikovaná úprava vymezila daňovou neuznatelnost finančních výdajů v pěti bodech, které byly i pro odbornou veřejnost prakticky nesrozumitelné a použít šly až na základě autoritativního výkladu Ministerstva  financí. Tomu ale předcházela několikaměsíční snaha daňových odborníků a manažerů novelu pochopit a vyložit a v závislosti na tom optimalizovat strukturu finančních výdajů. Úsilí a prostředky na to vynaložené byly mimořádné.

V průběhu letošního roku se stále více ukazovalo, že novela byla nepřiměřená, neodůvodněná a nejednoznačná a že vede ke značné míře právní nejistoty. Poslanecká sněmovna kromě jiného i proto projednává další novelu, která stav věcí vrací zpět k roku 2007, a to retroaktivně od začátku roku 2008. Jestli se podaří této změně proplout bouřlivými parlamentními vodami, potom se někdy koncem roku dozvíme, že všechno související (a nákladné) vzdělávání, daňové plánování a koordinační výbory byly pouhou ztrátou času a peněz. Naštěstí!

Otázkou zůstává, proč to tak musí být. Zásadní změny daňových zákonů by měly mít dostatečně dlouhou přípravnou fázi, při které se vezmou vážně připomínky veřejnosti, a také dlouhou legisvakanci - t.j. období od přijetí zákona do jeho účinnosti. U zásadních změn to třeba v Německu trvá i dva roky. Rychlé úpravy zákona mají být vyhrazeny jen dílčím změnám, jestliže při prodlení hrozí daňové úniky. V případě ustanovení o nízké kapitalizaci však o nic takového nešlo, a tak je přes všechny uvedené výhrady dobré snahu o další změnu dvojitého vé podpořit a přát si, aby byla do konce roku 2008 přijata.